Listopad 2012

Moc krásné básničky

30. listopadu 2012 v 22:32 | Antje |  Láska
Jsi má láska...
Jsi má láska, jsi ten dar
co mi Pán Bůh z hůry dal.
Jsi cit, co mě krásně hřál,
já však už nemohu dál.
Bolí mě jak nade mnou váháš,
bolí mne, jak málo naděje mi dáváš.
Já mám však v sobě ještě malou víru,
že otevřeš oči, a přidáš ruce k dílu,
že dokážeš, jak máš mě rád
a budeš po mém boku napořád.
MILUJI TĚ

Láska je... (Katka, 16. 10. 2007 08:33)

Láska je rudá jak růže květ,
láska způsobuje že se mi točí celý svět,
láska je sličná dáma v krásných šatech,
láska způsobuje v srdci lidí zmatek.
Láska je rytíř na bílém koni,
láska je milionem zvonků které krásně zvoní,
láska je malíř s paletou,
láska jsou rádci, co se nikdy nespletou.
Láska ta kráska s bílou vlečkou,
láska je věta, která končí zlatou tečkou,
láska je strom života,
díky lásce už nežiji v temnotách!

Líbí se mi Tvůj úsměv

Líbí se mi Tvůj úsměv,
co zahřívá mě na duši.
Líbí se mi Tvůj pohled,
co mé srdce rozbuší.
Líbí se mi Tvoje rty,
co tak krásně líbají.
Líbí se mi tvoje oči,
co příjemně koukají.
Líbí se mi Tvoje uši,
co mi umí naslouchat.
Líbí se mi Tvé nitro,
co mi umí rozumět.
Líbí se mi Tvé ruce,
co příjemně hladějí.
Líbí se mi Tvoje paže,
co mě vždy objímají.
Líbí se mi být s Tebou,
co srdce mé rozehříváš.
Líbí se mi být s Tebou,
co tělo mé rozechvíváš.
Miluji Tě...
Miluji Tě
a myslím na Tebe každé ráno, když se probouzím.
Miluji Tě
a myslím na Tebe celý den.
Miluji Tě
a myslím na Tebe každý večer, když jdu spát.
Miluji Tě
a myslím na Tebe právě TEĎ!!!

Přijmi ode mě toto malé srdce...

Přijmi ode mě toto malé srdce
a až ho budeš svírat v ruce,
ať celého Tě zahřeje,
na duši i na těle.
Pak rozlom ho v polovině,
neboj, jen s citem a klidně.
A druhou polovinu ať svírá ten,
na kom Ti záleží jen
kdo pro Tebe mnoho znamená,
koho nemusíš milovat, a přesto ho máš rád.
Ať malé srdíčko Tě ochraňuje a posiluje,
vždyť i když jsou obě poloviny vzdáleny,
navždy už ty dva spojuje
a jeden o druhém pořád tak ví,
kdykoliv si na něj vzpomene, pořád na něj myslí.
Už navždy jsou spojeni poutem,
které nelze zničit ani čarovným kouzlem.
Jeden pro druhého udělá cokoliv.
Třeba i obětuje svůj život,
jen aby ho druhý mohl žit,
jen aby ho zachránil.

7 polibků...

Můj první polibek
patří Tvému světlu,
jehož zář mě pohltila
a dala chuť žít,
patří Tvé osobnosti,
protože mi dovolila
byť jediný něžný dotek
nejkrásnějšího těla-
-uvnitř se skrývá pravý poklad,
otázka proč vlastně žít
a proč doufat,
že mě jednou neopustíš,
že sis už vybrala.
Druhý polibek
je tvé štěstí,
že mě potkalo
a neproklouzlo
mezi prsty,
vzdávám Ti svou úctu-
- smím Tvým očím
sklonit poklonu?
Pohodlně se usaď,
odhrneme oponu.
Co je vlastně mezi náma?
Vsázím na román,
možná je to komedie,
možná že drama....
Třetím polibkem
chci poděkovat
za Tvé kouzlo-
-nejde o chabé triky,
já miluji,
nevěřím na intriky
a znám jen to,
co je čisté,
znám přece Tebe
a to je jisté,
jistější než nebe
nad hlavami smrtelníků,
miluji Tě lásko
a patří ti tolik díků,
kolik má ruka nespočítá.
Důvěru svou Ti dávám
ve čtvrtém polibku,
hraju a neprohrávám
ve hře naší lásky,
poprvé se nepálím o kostku,
která kličkuje mezi osudy
dvou lidí, kteří se milují.
Ty jsi pro mě
pátým a šestým polibkem,
balancuji mezi touhou
a harmonií zároveň,
jsi budoucností,
jež si podniknem
a bude-li krásná,
záleží jenom na nás,
jako jí dáme úroveň.
Sedmý polibek je náš život,
jež máme před sebou,
moje a Tvoje láska,
jež proudí mnou a tebou,
je to klenot,
který je třeba brousit,
aby měl cenu,
milujeme ho,
ale staví nám stěnu,
kterou je třeba přelézt
a my jsme už zvítězili,
dokázali jsme se vést láskou
a to je dík za všechny
mé polibky pro Tebe...

Polibek

Polibek
který Ti posílám
možná že potká Tě
jak dotek lásky
o které snad už se mi jen zdá
a padám nazpátek
zmožena čekáním
jako bys nevěděl
že bez Tvé lásky
jsem někdo jiný...

Chtěla bych být andělem

Chtěla bych být andělem
a spolu s ptáky vzlétnout k slunci blíž.
Zazpívala bych neslyšně píseň,
jež na těle ucítíš.
V té písni by stálo,
že stačí jen málo...
a ty vzlétneš se mnou...
A spolu, spolu ty můj andílku,
tak spolu vzlétneme mnohem výš!

Vydrž, jen se své lásky nevzdávej

Vydrž, jen se své lásky nevzdávej!
I když se ti čím dál víc věřit nechce, nikdy neztrácej naději.
Nezapomeň přeci, že naděje umírá poslední.
A tak zůstáváš láskou hlubokou uzavřena svému trápení.
O jiného kluka nestojíš, říkáš si, že žádný jiný pro tebe ten pravý není.
Snad proto se své lásky nechceš vzdát...kdoví...
Zeptej se svého srdce, třeba ti to někdy poví.

Chtěla bych být

Chtěla bych být umělcem
a tvoje krásy zachytit
Chtěla bych být deníkem
a myšlenky Tvé pochytit.
Chtěla bych být slza
a projít se po Tvé tváři.
Chtěla bych být hvězdou
a jen pro Tebe zářit.
Chtěla bych být slovem,
co Tvoje ústa opouští.
Chtěla bych být kouzlem,
co Tvou duši překvapí.

Večerním městem se procházím

Večerním městem se procházím,
Na Tebe,lásko,neustále myslím,
Myslím na Tvůj sladký úsměv,
Myslím na Tvé studánkové oči,
Myslím na Tvůj andělský hlas,
Myslím na to,až Tě uvidím zas,
Myslím na to,až Tě políbím na Tvou tvář,
Myslím,na celou Tvou krásu,
Večerním městem se procházím,
Jen Tebe,lásko má jediná,
V srdci nacházím….

Už znám chuť a vůni Tvého těla
tak blízko jsem Tě vždycky chtěla
tak blízko tělem, duší vším
tak proč Tvůj hlas teď neslyším?
proč ukázals mi svoje nebe?
proč dal si mi ten kousek sebe?
proč odnášels mě k výšinám?
proč naděje je co teď mám?

Už vím a znám co je to láska

Už vím a znám co je to láska
ten oheň co tak pálí, praská
v mém srdci nikdy neuhasne
chrání ho to všechno krásné
je víc než všechno zlato světa
k přežití jí stačí věta
chrání, léčí, dává smysl
zaostřuje mojí myls
dává rozměr mému světu
jako vůně růže květu

Už vím a znám co je to touha

Už vím a znám co je to touha
stačila jen chvíle pouhá
dals ochutnant mi život sám
a vzpomínky jsou co teď mám
každá přítomnost pak způsobila
že hlouběji se do mě vryla
Tvé tělo, rty a oči, ruce
rozbušili moje srdce
když jsem s Tebou ztrácím hlavu
ať jsme sami nebo v davu
vnímám Tě tolik, všemi smysly
jsi v mém srdci, v mojí mysli

Co se stalo...

Co se stalo, že svět se krásný zdá
Co se stalo, že zase můžu být svá
Co se stalo, že pořád mám chuť se smát
Co se stalo, že s osudem nemusím se víc prát
Co se stalo, že vedle Tebe tak v pohodě a bezpečí jsem
Co se stalo, že tohle už není jen můj sen
Co se stalo, že si tak najednou objevil
Co se stalo, že smutný osud se ve šťastný proměnil
Co se stalo, že stále myslím na Tebe
Co se stalo, že Tě chci mít stále vedle sebe
Co se stalo, že Tvoji oči jsou pro mě tak krásné
Co se stalo, že chvíle s Tebou jsou pro mě tak vzácné
Co se stalo, mohla bych se ptát dál
Co se stalo, že chci zase hru jménem láska hrát

Možná slovo, možná nic

Co je láska?
Možná slovo, možná nic,
možná krása, možná víc.
Já však toužím po Tvé něze,
po Tvé lásce, po Tvém těle.
A ta láska v srdci
myslí na Tebe vždycky jen!

Miluji Tě

Miluji tvůj hlas
Miluji jak mluvíš
Miluji tvou tvář
Miluji jak voníš
Miluji když se na mě díváš
Miluji když se procházíme
Miluji když mě sladce líbáš
Miluji když se spolu mazlíme

Co je to milovat?

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je věřit a pravdu znát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je darovat duši i srdce!!!

Přeskočila jiskra

Přeskočila jiskra mezi námi a já na Tebe myslím celý den, celou noc a když néjsem s Tebou, tak je mi smutno a když jsem s Tebou tak je mi moc fajn, proto sem ráda, že Tě mám.

I přesto Tě miluji

Proč ubližovat mi chceš!
Zkoušíš moji lásku?
Větší, už nenajdeš.
Já milovat Tě budu,
i když nebudeš chtít
abychom byli spolu.
Moje srdce ve dví se trhá
jsem s Tebou hrozně šťasná.
Zároveň mé srce váhá.
Ublížíš mu ono to ví,
přesto Tě nikdy neopustí

Miluji te

Miluji te a ty to víš,
chci být s tebou, i když spíš.
Miluji te, ty mě znáš,
tak proc jedinou anci mi nedáš?
Miluji te a chci te mit,
proc se mnou nechceš byt??
Miluji te a chci ti pusu dát,
a ty by ses mi chtel jen smát.
Milujite, co ted s tím??
Zbyl ze me pouhý stín.
Miluji te, tak prestan si na frajera hrát
a zacni má slova vázne brát!
Milujite, tak mej me rád,
chci ti celé své srdce dát....:-*

Natáčení Záhady Blair Witch

29. listopadu 2012 v 23:48 | Antje |  Sranda a zajímavosti
Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project) - USA 1999, režie Daniel Myrick, Eduardo Sánchez. Hrají Heather Donahue, Joshua Leonard, Michael C. Williams, Bob Griffin, Jim King, Sandra Sánchez, Ed Swanson, Patricia De Cou, Mark Mason a Jackie Halex.
Celý snímek bez výjimky jediného záběru je natočen formou dokumentu. Na začátku se objeví titulek, že skupina studentů se v roce 1994 ztratila v marylandských lesích a po roce byl nalezen filmový materiál, který před svým zmizením natočila. Pak už nás čeká jen 88 minut třesoucích se ručně snímaných záběrů s hladovými (opak od sytý) barvami a podivným nasvícením, chybí jakýkoliv hudební doprovod, ale o to výraznější je zvuková stopa. Prostě amatérský dokument, jak má být.
Film je točený ze dvou kamer studentů, takže působí amatérsky. Proto je taky po technické stránce docela bezcenný, ale díky tomuto způsobu točení vás dokáže přímo vtáhnout do děje a nepůsobí z pohledu "další osoby", ale jakoby jste byli jedním ze studentů. Proto se taky tento film stal terčem kritiků a věřte, že většina z jich odsoudila tento snímek k zániku. Ovšem skutečnost, že američtí producenti do tohoto filmu vrazili něco 20 000 dolarů a výsledky byly zcela strhující (150 mil dolarů) svědčí o tom, že film se lidem všeobecně líbil. Už jen proto, že snímek primitivním způsobem obsahuje neskrývanou hrůzu a děs. Jestli čekáte hektolitry krve, tak na to rychle zapomeňte, i když sem tam ta krev bude. Rychle se střídající záběry černobílého filmu a barevné kamery nás seznamují s každým momentem, který stál našim hrdinům za natočení. Z amatérského téměř rodinného filmu se postupně stává jeden z nejděsivějších hororů, které můžeme shlédnout. Po festivalu amatérských filmů Sundance odkoupila snímek společnost Artisan a vymyslela důkladnou reklamní kampaň, její základem je mystifikační hra s diváky: Co je pravda a co už lež? Fotografie obětí, zpovědi jejich rodičů, filmový materiál nalezený pod základy domu v burkettsvillském lese - taková kampaň filmu přinesla bleskový úspěch. Tvůrci už jen zpovzdálí sledují jeho spanilou jízdu americkými kiny i Evropou. Byl to redaktor časopisu Fortean Times Bob Rickard, kdo poodhrnul roušku tajemství zakrývající tento film.

Duchové - různá svědectví

29. listopadu 2012 v 23:18 | Antje |  Paranormální jevy

Otec na faře

Uprostred noci mu na dvere fary kdosi busil, pricemz sila uderu se neustale stupnovala. Kdyz konecne otevrel uvidel na svem prahu stat dva vydesene kluky (lehce pres dvacet), zborceny potem a cely rozklepany. Vzal je dal posadil je na gauc a ptal se jich co se stalo. Po chvili premlouvani z nich vypadlo, ze se pokouseli vyvolat dabla, a ze pry uspeli. To co videli vsak nebyli schopni ani popsat, takzvane, ne ze by nevedeli co videli, ale nebyli to strachy schopni ani vyslovit. Celou noc zustali u nej na fare, pricemz az do rana nezamhourili oci a celou dobu se bez ustani trasli.

Čachtický hrad

Loni jsme byli na výletě na Čachtickém hradě (no spíš zřícenině hradu), ano, na tom proslulém hradě hraběnky Bathoryové, celou cestu nahoru na hrad svítilo slunce a bylo klidno, jen jsme prošli hradní bránou, zatáhlo se a začal foukat vítr, tak to bylo celou dobu co jsme tam šmejdili, jen co jsem se vydali na cestu zpět, mraky se zase rozplynuly a slunko pálilo jak čert (bylo to uprostřed července a v ty dny bylo fakt dost horko). Řeknete si náhoda, ale kdo ví... Pokud někdo četl knížku Na toulkách s kreslířem (autorem je známý kresíř vtipů - Křemeček) a narazil tam právě na povídání o Čachtickém hradě, tak pan Křemeček má podobnou zkušenost. Že by zase jenom náhoda? Nebo se tam občas prohání duch hraběnky nebo umučené dívčí duše?

Duch paní v červeném svetru

Tomáš byl jednou se svojí dcerou venku na procházce a na písku, když se chystali jít domů, malá terezka se podívala nahoru na střechu jednoho z domů a začala mávat. Když se tam její taťka podíval, nic až na antény tam nebylo. Zeptal se jí tedy, komu že to vlastně mává a ona mu odpověděla, že přece té paní. Nerozuměl tomu a chtěl vědět, co ta paní má na sobě, zdali si to neplete s nějakou tou "anténou" Řekla: " Tati, tak se podívej, vždyť má přece červeny svetr a na nohách nevím co má, protože ty nejsou vidět." Za chvíli prý paní zmizela a taťka si myslel, jestli terka není nemocná, vzali jí k doktorce a ta jim řekla, že malé děti vídají aury mrtvých lidí, ale když jsou starší, zmizí to a oni si na to co viděli, když byli tak mladé, nepamatují. Mimochodem rozebíral to pak s kamarádkou co v tom domě bydlí a dopídili se k tomu, že se tam tenkrát oběsila na půdě jedna stará paní, když jí umřel manžel, nosila pořád červený svetr.

Bouchání


S mojí přítelkyní máme takový problém.Často v noci ale i přes den slyšíme jakoby někdo šel po schodech,někdy rány u mě v pokoji do skříně a dnes v noci dokonce moje přítelkyně slyšela něco jako hlasy.Já spal takže sem nic neslyšel.Jednou sem si šel s bráchou zakouřit před barák a přítelkyně zůstala doma..když jsem přišel byli otevřený dveře a přítelkyně zalezlá v koutě na posteli a říkala že se dveře otevřeli sami.Ovšem toto není 100% protože si nejsem jistý jestli sem dveře zavřel ale i tak to sem píšu.Taky si vzpomínám na jednu noc kdy zamnou přišel starší brácha a řekl mi co tady vyvádíme,proč boucháme do topení, ale my jsme v klidu leželi a ani nic neslyšeli.Když jsme se šli podívat dolu do kuchyně,židle byla opřená o topení, taky se nám často dole v obýváku zapíná sama televize ale hned se zase vypne. Ovšem u mě v pokoji se dřív zapínala hifi věž a jen šuměla..shoda náhod nebo se vážně něco děje ?


Teplotní stupně

29. listopadu 2012 v 22:57 | Antje |  Sranda a zajímavosti
TEPLOTNÍ STUPNĚ
+ 18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+ 10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové pěstují kytičky.
+ 2°C Italská auta nejdou nastartovat.
0°C Destilovaná voda zamrzá.
- 1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
- 4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.
- 8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
- 10°C Francouzská auta přestávají startovat.
- 12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.
- 15°C Americká auta nejdou nastartovat.
- 18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
- 20°C Dech se stává slyšitelným.
- 21°C Pokud vůbec dostaneš psa na vyčůrání ven, musíš ho potom ukopnout.
- 22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
- 24°C Německá auta nejdou nastartovat.
- 27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
- 29°C Švédské automobily přestávají startovat.
- 32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem.
- 33°C Žádné normální, ani ruské auto už nejde nastartovat.
- 38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
- 43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
- 50°C Auto se ti snaží nacpat do postele.
- 60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
- 70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí.
- 75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou naprdlí.
- 268°C Hélium zkapalnělo.
- 273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je zkurvená kosa.

Anděl

29. listopadu 2012 v 22:56 | Antje |  Magie
anděl
Anděl

Lidé potřebovaly bytosti, které by jim byly blízké. Které by byly dokonalejší, ale nestály tak vysoko, jako Bůh a zároveň, aby nebyli jako lidé.
Anděly zná náboženství křesťanské, židovské, islám a i spousty dalších náboženství. Dalo by se říci, že všechna náboženství mají minimálně jednou anděla ve svých dějinách. Ať už to jsou prastaré řecké mýty, egyptské legendy, nebo evropská historie.
Náš netradiční anděl je bytost u níž se o pohlaví nemluví. Ale spíše byli zaznamenání muži krásní s některými ženskými atributy, jako je jemnost a dlouhé vlasy. Je oblečen v bílém řízu a nebo modrým, zeleným, zlatým či stříbrným rouchem, takže z těla není vidět nic. Na zádech má křídla, pomocí nichž létá. Křídla jsou veliká, podobná labutím a sahají až k zemi. Je to naivní anatomické pochybení, neboť takto by anděl nikdy vzlétnout nemohl. Ojediněle se však vyskytují i správnější tvrzení. I správnější anatomické konstrukce => totiž andělé, kteří mají dlouhá křídla místo horních končetin.
Křesťanská montážní představa okřídleného anděla je pozdější. V prvních stoletích našeho letopočtu byli zobrazováni andělé bez křídel. Od renesance a hlavně v baroku se vyskytuje nová montážní představa. Jsou to andělíčkové malí, nazí chlapečkové připomínajícího silně Amora s malými křidélky (putti). Někdy jsou redukováni jen na hlavu a křidélka.
Hlavně v antické mytologii jsou prvé známky montážní představy anděla. Byl to jednak posel bohů Hermés (Mercurius), který má na nohou křidélka, jednak génius.
Génia má každý člověk. Génius jej uvádí do života a po celý život od narození do smrti ochraňuje a řídí jeho osudy. Římané oslavovali génia ve výroční den svého narození obětovali víno, květiny, med a kadidlo. Pořádala se hostina, při níž se mohlo rozpoutat i nevázané veselí, neboť génius se raduje, když jeho chráněnec je veselý a nemá rád, když je jeho chráněnec smutný. Odtud vzniklo úsloví: genio indulgere (veselice).
Původně se věřilo, že s člověkem umírá i génius. Později se věřilo, že génius se odebere po smrti svého chráněnce mezi bytosti sobě podobné a někdy sedává na hrob svého chráněnce.
Géniové žen se nazývali junony. Římskému géniovi byl analogicky řeckým daimon.
Nejen jednotlivci, ale i rodina, město, národ i místa (génius loci), měli svého génia.
Géniové lidí byli zobrazování jako krásní mladíci se zastřenou hlavou a s miskou rohem hojnosti. Géniové loci (místní) byli zobrazováni jako hadi.
V křesťanství má anděl svou vlastní úlohu: jednak jako posel boha, jako anděl strážný, který jako římský génius ochraňuje člověka od narození do smrti. Anděl strážce byl často zobrazován na laciných barvotiscích, jak ochraňuje dítě nad propastí před splašeným koněm, před zmijí, při požáru atd. Vzniklo tudíž úsloví, že opilý má dva anděly strážné. Upadne-li totiž, zpravidla neutrpí úraz, protože má relaxované svalstvo a nedělá obrané pohyby.

7 smrtelných hříchů

29. listopadu 2012 v 22:55 | Antje |  Sranda a zajímavosti
.
Smilstvo
Symbol nahé ženy jedoucí na kozlu má u sebe zrcadlo a na prsou hada.
...
.
Lakomství
Symbol znázorňující jezdce na ropuše, s penězi na boku.
.
Lenost
Symbol osla, podřimujícího oráče nebo ženy s přeslicí v ruce která usíná.
.
Pýcha
Symbol znázorňující ženu která jede na lvu, držící pohár nebo žezlo (král, panovník, atd.)
.
Hněv
Symbol jezdce jedoucího na divočáku nebo medvědu, nebo muž se ženou v prudké hádce probodávající se mečem.
.
Obžerství
Postava jedoucí na vepři nebo lišce s husou v tlamě, jak jí nebo zvrací...

Slova, která padla u soudu

28. listopadu 2012 v 23:29 | Antje |  Sranda a zajímavosti
Slova u soudu

Nasledujici slova pry skutecne padla u soudu...

Otazka: Den Vaseho narozeni.
Odpoved: Patnacteho cervence.
Otazka: Ktery rok?
Odpoved: Kazdy rok.

Otazka: Jake bylo Vase vybaveni v okamziku narazu?
Odpoved: Teplaky Gucci a Reeboky.

Otazka: Tahleta myasthenia gravis, ovlivnuje nejak Vasi pamet?
Odpoved: Ano.
Otazka: A jakym zpusobem ovlivnuje Vasi pamet?
Odpoved: Zapominam.
Otazka: Tedy zapominate. Muzete nam dat priklad neceho, co jste
zapomnel?

Otazka: Jak stary je Vas syn, ten, co s vami zije?
Odpoved: Tricet osm nebo tricet pet, ted presne nevim.
Otazka: A jak dlouho s Vami zije?
Odpoved: Ctyricet pet let.

Otazka: A na kterem miste se nehoda odehrala?
Odpoved: Priblizne u milniku cislo 499.
Otazka: A kde je milnik cislo 499?
Odpoved: Pravdepodobne mezi milniky 498 a 500.

Otazka: Pane doktore, je to tak, ze pokud osoba zemre ve spanku,
tak se o sve smrti dozvi az nasledujiciho rana?

Otazka: Ten mladsi syn, co je mu jedenadvacet, jak je stary?

Otazka: Byl jste to vy, nebo Vas starsi bratr, kdo zahynul ve valce?

Otazka: Zabil Vas?

Ot: Jak daleko od sebe byla vozidla v okamziku srazky?

Otazka: A byl jste tam, dokud jste neodesel, je to tak?

Otazka: Kolikrat jste spachal sebevrazdu?

Otazka: Mela tri deti, ano?
Odpoved: Ano.
Otazka: Kolik z nich bylo chlapcu?
Odpoved: Zadne.
Otazka: A kolik tedy bylo holcicek?

Otazka: Muzete tu osobu popsat?
Odpoved: Byla stredni postavy a mela plnovous.
Otazka: Byl to muz ci zena?

Otazka: Pane doktore, kolik pitev jste provedl na mrtvych?
Odpoved: Vsechny me pitvy se provadeji na mrtvych.

Otazka: Na vsechny otazky odpovidejte ustne, ano? Jakou skolu
jste navstevovala?
Odpoved: Ustne.

Otazka: Vzpominate si, kolik bylo hodin, kdyz jste telo prohledl?
Odpoved: Pitva zacala kolem pul devate vecer.
Otazka: A pan Dennington byl tou dobou mrtev?
Odpoved: Ne, sedel na stole a divil se, proc ho chci pitvat.


Otazka: Pane doktore, predtim, nez jste provedl pitvu, presvedcil
jste se o nepritomnosti pulsu?
Odpoved: Ne.
Otazka: Zmeril jste krevni tlak?
Odpoved: Ne.
Otazka: Presvedcil jste se, zda doslo k zastave dechu?
Odpoved: Ne.
Otazka: Je tedy mozne, ze pacient byl nazivu, kdyz jste zacal s
pitvou?
Odpoved: Ne.
Otazka: Jak si muzete byt tak jisty, pane doktore?
Odpoved: Protoze jeho mozek lezel v misce na mem stole.
Otazka: Ale nemohl byt pacient presto nazivu?
Odpoved: Je mozne, ze byl nazivu a pracoval nekde jako právník

Posel smrti

28. listopadu 2012 v 23:07 | Antje |  Příběhy
"Byla temná noc. Seděl jsem ve svém obýváku a četl jsem si svou oblíbenou knihu. Najednou jsem slyšel kroky. Někdo byl v mém domě. Opravdu jsem netušil, jak se tam dostal. Položil jsem knihu na
stolek a šel se podívat, kdo to je. To, co jsem spatřil…..ne, už o tom nechci mluvit," zarazil jsem se.
Pan Warrington mi řekl, ať zkusím sebrat odvahu a řeknu mu to. Prý to potřebuje vědět. Říkal, že u mě doma byl možná Černý fantom. Mohl jsem prý být po smrti.
"Tak dobrá," pokračoval jsem. "Vypadalo to…..bylo to….. já nevím.
"Prosím, řekněte to," naléhal pan Warrington. "Vím, že je to děsivý zážitek, ale pokud mi to řeknete, možná bych vám mohl pomoci. Začněte znovu od začátku a pokuste se to dovyprávět až do konce."
Tak jsem se zase vrátil do té děsivé noci. "Byla temná noc a já si ve svém obývacím pokoji četl svou oblíbenou knihu. Náhle jsem uslyšel kroky. Někdo cizí byl v mém domě. Odložil jsem knihu a šel se podívat, kdo to je. V předsíni jsem spatřil přízrak v černém plášti. Na rukou měl dlouhé železné drápy. Když se na mě podíval, viděl jsem v jeho očích smrt. Svoji smrt! Viděl jsem se tam, jak umírám!!!!!" křičel jsem a úplně jsem se zpotil.
Pan Warrington mě uklidňoval. "Dýchejte zhluboka, Marku.
Uklidnil jsem se.
"Marku, teď to pro vás bude nejspíš šok, ale musím vám to říct," řekl pan Warrington. "Viděl jsi Černého fantoma, posla smrti.
Samou úzkostí se mi sevřelo hrdlo. "Takže…..to znamená, že zemřu?" Do očí se mi draly slzy, které jsem se snažil zadržet.
"Ne brzy. Možná za několik měsíců nebo několik let, to opravdu nevím." "Ale každý někdy musí zemřít. Mohu se vás zeptat, co přesně jste v těch jeho očích viděl?"
"Viděl jsem se tam umírat! UMÍRAT! LEŽEL JSEM NA ZEMI A VYPRCHÁVALA ZE MĚ DUŠE!"
"Uklidněte se, prosím."
Ztěžka jsem oddechoval. Bál jsem se jít domů. Co kdyby se mi na cestě tam něco stalo?"
"Nebojte se, Marku. Dneska to zřejmě nebude," pokračoval pan Warrington. "Jeden z lidí, kteří ho viděli, zemřel nejdříve za sedm měsíců."
Trochu se mi ulevilo. Ještě několik měsíců bych mohl žít.
"A žije z těch lidí ještě někdo?"
"Už ne. Protože nevěděli, jak se ubránit."
"Ubránit? To jde?"
"K tomu potřebuješ Náhrdelník života. Pověsíš si ho na krk nejpozději do pěti dnů po setkání s fantomem. Pak ho musíš nosit do nejbližšího úplňku."
Touto odpovědí mě pan Warrington potěšil.
"A nevíte, kde bych ten Náhrdelník mohl sehnat?"
"Má ho jedna stará léčitelka. Tady máte její vizitku," podal mi světle zelenou kartičku. "Tak jděte, má otevřeno do sedmi a je půl sedmé. A hlavně na sebe dávejte pozor, Marku."

Vyšel jsem tedy ven. Na ulici nebyla skoro ani noha. Šel jsem rychle, abych to k té léčitelce stihl. Najednou se někde u mě ozvalo koňské zarřání. Zezadu na hlavě jsem ucítil tupou bolest. Měl jsem pocit, jako by mi ten kůň svým kopytem prorazil lebku. Zhroutil jsem se na zem.
Z kočáru vystoupili lidé a společně s kočím ke mně přiběhli. Nikdo neříkal nic jiného než: "Musíme zavolat doktora!" A mezi nimi se něco objevilo. Byl to Černý fantom. Posel smrti. Už si pro mě přišel.

Magické číslo 11

28. listopadu 2012 v 23:03 | Antje |  Sranda a zajímavosti
> Čti velmi pozorně:
> > New York City má 11 písmen.
> > Afghanistan má 11 písmen.
> > Ramsin Yuseb (terorista, který v roku 1993 hrozil zničením "dvojčat" WTC) má 11 písmen.
> > George W Bush má rovněž 11 písmen.


> > Mohla by to být dobrá náhoda. Ale bude to ještě lepší:
> 1. New York je jedenáctý stát USA
> 2. první letadlo, které vlétlo do dvojčat, mělo číslo letu 11
> 3. v tomto letu bylo 92 pasažérů. 9+2=11
> 4. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do dvojčat, měl 65 pasažérů 6+5=11
> 5. tragédie se stala 11 září. Neboli jak se nyní označuje 9/11. 9+1+1=11
> 6. toto datum odpovídá telefonímu číslu amerických záchranných jednotek 911.
Opět 9+1+1=11 to nebude náhoda.?!


> Čti dál a více přemýšlej:
> 7. v letadlech bylo dohromady 254 obětí. 2+5+4=11
> 8. 11. září je 254 den v kalendáři. opět 2+5+4=11
> 9. bombový atentát v Madridu se stal 3.11.2004. 3+1+1+2+4=11
> 10. tato tragédie se stala přesně 911 dní po atentátu na dvojčata WTC a 911, zase 9/11, zase 9+1+1=11


> Teď to ale začne bejt pořádně strašidelný: -otevři si Word a udělej následující:!!!
> - napiš velkými písmeny Q33 NY (což je číslo letadla, které jako první vlétlo do dvojčat)- označ tyto písmena, změň velikost písma na 48 a typ písma na Wingdings

Smrt

28. listopadu 2012 v 22:39 | Antje |  Příběhy
Na místě kde kvetou kytky, voní tráva, šumí stromy a nedaleko je slyšet šumící řeka sedí dívka na rozložené dece a odpočívá. Poslouchá zpěv ptáků a je uplně sama. Samotná přemýšlí nad svým životem, který nemá mnoho zážitků. Bloudí v paměti a pomalu si uvědomuje, že nenašla žádného chlapce, který by o ní stál, který by jí každé ráno nosil květiny, políbil, pohladil,….. Ještě nenašla žádnou lásku. Strašně by si přála, aby svého prince potkala co nejdříve. Protože být sama je to nejhorší. Dívka má plno přátel, ale žádnou lásku. Nikdy nebyla zamilovaná……ptá se proč? Okolo mě prochází mnoho pěkných chlapců, ale ani jeden mé srdce nekouzlit na tolik, abych byla zamilovaná. Každý den hledím do tváří nových chlapců. Nikdy jsem necítila ten krásný pocit, kdy tělo říká to je on! Ten pocit, co o něm mluví lidé a jsou šťastní. Čas, kdy vám bříšku létají motýlci a vy se vznášíte ve snech o tom pravém. Taky bych chtěla a moc tenhle pocit zažít.. Snít každou noc, jak se ruku v ruce procházím po rozpálené písčité pláži ruku v ruce s chlapcem mích snů. Chodit s ním na procházky. Zažít první polibek, první milování……….jako ostatní dívky.
Dívka vstala, složila deku a šla domů, cesta jí ubíhala rychle a dívka nevnímala okolí.. Najednou do ní vrazil kluk, který se hezky usmál a omluvil se. Dívce se zajiskřily oči a najednou……..ucítila v bříšku podezřele krásné šimrání. Začaly si povídat a později i vyměnili telefonní čísla.
Dívce se zdály krásné sny a byla šťastná. Po týdnu jí přišla SMS: Jsi krásná Eriko, mé srdce jsi okouzlila, že se mi o tobě každou noc zdá. Jsi moje víla, která očarovala můj život. Proto bych se tě chtěl zeptat, zda by jsi se mnou nechtěla chodit. Moc jsem se do tebe zamiloval a nemyslím na nic jiného než na tebe…Dívce se rozbušilo srdce radostí. Hned odpověděla: ahoj Radime. Tvá sms je moooc krásná. Mě se o tobě také zdá a jsem strašně štastná, že jsi mi položil tuto otázku…..moje odpovvěd zní ANO!!!!Moc tě MILUJU!!
Erice se splnil její sen. Konečně potkala svou lásku a zažívá s Radimem krásné chvíle, hned druhý den se sejdou. Radim k ní pomalounku přistoupí a políbí jí na její jemné rty něžně a dlouže, až Erice zčervenají tváře štěstím. Její první polibek! Pak se chytí za ruce a kráčí parkem, okolo rozkvetlých keřů a usadí se na lavičku. Čas ubíhá strašně rychle až se pomalu ztmívá. Je romantická atmosféra. Černé nebe je posyto zářícími hvězdami. Erika pohlédne na Radima. On se k ní otočí, hledí si do očí jako smyslů zbavení. Pak se políbí. Hrají si se svými jazyky a vyměňují si doušku své lásky. Jsou opravdu zamilovaní.
Erika nemá doma rodiče. A Radim může domů přijít kdy chce. Proto Erika Radimovi nabídne, že by mohli jít k nim. Jdou pomalinku. Oba vědí co je čeká…Dorazili k Erice..
Jejich byt je útulný a její pokoj ještě víc. Má ho sladěný do růžové barvy. Nikde není vidět ani smítko a vše je dokonale upravené. Erika veme aromatické svíčky a zapálí je. Radim jí jen pozoruje a čeká co se bude dít, i když to ví.
Pak si Erika k Radimovi přisedne na postel a jako první ho políbí. Dlouze a hluboce, jako by říkala ty jsi nejlepší. Miluju tě z celého svého srdce. Jejich polibky jsou intenzivní a vzrušující. Erika si pomalu začne rozepínat růžovou krajkovou košily,kterou zdobí perleťové knoflíčky. Radim jí pomáhá. Ona jemu stáhne tričko. Radim má krásné tělo. Vypracované a opálené do zlatova. Hledí na Eriku svými studánkově modrými kukadly, jako by se jí ptal, jestli to opravdu chce. Erika mu souhlas dala najevo pohlazením po tváři.
Ten večer oba zažijí své první milování. Radim u Eriky přespí a další den ráno jí probudí polibkem a nádherně vonící snídaní. To vše si Erika tehdy na louce přála a ted je obklopena štěstím…
Radim musí odejít. Erika se celý den směje a rodiče nevěří vlastním očím, když večer přijedou z pracovní cesty. Erika se vykoupe a ještě na sobě cítí jeho příjemnou vůni. Je opravdu štastná, jako nikdy v životě!
Usíná a těší se na další den kdy se s Radimem setká…..
Další den jde na vyjednané místo ke starému stromu, na kterém se domluvili po krásném večeru. Čeká tam 15 min, 20min, a Radim nikde. Začíná pochybovat, jestli jí jen nevyužil. Ale plná očekávání čeká dál na svou lásku.
Uplyne 1hodina a 30 minut a Erika to vzdává. Běží domů a oči se jí zalívají slzami, proč nepřišel?
Přijde domů a jde si číst knihu, aby zapomněla na dnešní den, ale nesoustředí se. Proto se jde vykoupat a zalehnout do postele, kde se s Radimem milovali. Usne.
Druhý den ráno se co nejdříve podívá na mobil, jestli jí tam nečeká obálka signalizující sms… žádná tam není. Proto se rozhodne zajít k němu domů a zeptat se co se děje.
Zazvoní na zvonek, kde Radim bydlí… Otevřou se dveře a vidí pláčící matku Radima. Ptá se co se děje a jestli je Radim doma. Erika se dozví šokující zprávu která se jí bude do smrti přehrávat ve vzpomínkách…"Radima včera ráno srazilo auto, které řídil opilí řidič"
Erice vyhrknou slzy do očí a běží domů, tak se zabouchne do pokoje a její slzy máčí polštář, na kterém měl Radim položenou hlavu tu noc. Byla zoufalá a celý svět se jí zhroutil. Neustále si přehrávala slova jeho maminky a jejich poslední polibek. První a poslední milování,……………..měla oči rudé bolestí a slyzy jí tekly proudem. Naříkala , křičela a prosila, ale Radima jí to nevrátilo. Každý den chodí a břečí na jeho hrob… Bůh jí vzal jediné štěstí, ketré měla. Její největší štěstí zkončilo tak rychle ale…….PROČ?

Slzy

28. listopadu 2012 v 22:38 | Antje |  Příběhy
Jen tak stál a díval se na ní. Mlčky ji hleděl do očí. A ona cítila to teplo, které ji hladilo
na každé části jejího těla. Cítila ty motýlky v břiše, co se jí vznášeli až k srdci. Byla šťastná,
když ho měla na blízku a viděla jeho úsměv, co patřil jenom jí. Milovala jeho objetí, jeho
silné paže, co jí vždycky chránily před okolním světem. V jeho pohledu se topila a
nechtěla záchraný kruh. Byl její nejlepší přítel a ona jeho. Nedovedli si léto představit
jeden bez druhého a vždy vše plánovali spolu a těšili se na další prožitý čas, kdy se
mohli jeden druhému dívat do dušičky. Byl její jediná hvězda na nebi a ona jeho
jediným slunečním paprskem. Ale nikdy si tato slova neřekli do očí. Byli stále nejlepšími
přáteli. Nikdo nevěděl, jak moc se mají rádi a ani oni sami si neuvědomovali hloubku
svého vztahu. Pohladil ji nezištně po vlasech a ona mu byla vděčná za tento nepatrný
dotek, po kterém se celá chvěla. Rozloučili se a jejich osudy se měly znovu na celý rok
rozejít. Když jí naposledy obejmul, sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů.
Mysleli na sebe každý den, ale ani jeden si nepřipouštěl, jak mu ten druhý schází.
Plynuly dny a týdny. On se zrovna vracel z basketballového tréninku, ale nevšiml si
auta, co přijíždělo ze zrádné zatáčky. Zrovna jí psal zprávu. Zprávu, která ji měla
oznámit, jak moc mu schází. Jak moc se zamiloval do své nejlepší přítelkyně. Nikdy
ji nedostala. Teď stála u hrobu a dívala se, jak jeho rakev pomalu klesá do té nekonečné
tmavé díry. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv, už nikdy
jí nepohladí po vlasech, už nikdy jí nepolíbí..... Jak moc litovala toho, že mu nikdy
neřekla, jak moc ho miluje. Jak moc litovala toho promarněného času. Jak moc jí scházel.
Zůstala stát jako poslední u jeho hrobu. Byl parní letní den. V tuto chvíli měli být spolu
na výletě. V tuto chvíli se měli spolu smát. Ale čas nejde vrátit. Nejde udělat to, co
jsi měl udělat už dávno. Zavřela pláčem zčervenalá víčka a zdvihla hlavu k nebi:
,,Proč?'' tiše zašeptala, sotva ji bylo rozumět. ,,Proč tak brzy? Chtěla jsem ti toho
ještě tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít!'' To už ale nevydržela a
z pod zavřených víček se jí začaly valit slzy. ,,Proč?" To už ale nešeptala, ale křičela.
,,Já tě milovala! Já tě miluji a ty jsi odešel! Slyšíš?!" Slyšel, ale to ona nemohla vědět.
,,Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu!'' A plakala. Plakala,
jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když vtom jí spadla na tvář kapka.
Otevřela oči, ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal, tam
nahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí, že tu na ni čeká. Ona věděla, že je
tam s ní. Věděla, že ji nikdy neopustí, že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným.
Vždy, když uronila slzu, nebe plakalo s ní. A ona věděla, že se nesmí trápit. Jinak se on
bude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože když
byla šťastná ona, byl i šťastný on...

Ztracená láska

28. listopadu 2012 v 22:38 | Antje |  Příběhy
Lucka přišla domů ze školy úplně utahaná. Poslední dobou měla v hlavě jen svého kluka Tomáše. Tomáš se choval divně v poslední době. Lucka věděla, že se něco stalo, Tomáš jí to ale nechtěl říct. Lucka se moc snažila aby bylo všechno jako dřív.....
Před 2. měsíci
Lucka se vrátila po krásném víkendu s Tomášem domů. Tomš jí psal krásné sms jak moc jí miluje, že bez ní nemůže žít. A jakmile tobude možné tak se uvidí. Lucka druhý den vstala do školy. Šla do koupelny. Vyčistila si zuby a najednou se jí udělalo špatně. A tak to bylo v poslední době pořád.PO měsíci se konečně rozhodla koupit si test. A vyšel pozitivní. Chtěla to říct Tomášovi připravovala se na to neskutečně dlouho. Ale Tomáš se k ní choval divně. Skoro jí nepsal sms. Kašlal na ní. Ona si myslela že už je všechno ztraceno. Ale nakonec se po měsíci zase viděli. Lucka se strašně snažila aby jí miloval jako dřív. Jenže to nebylo tak jednoduché. Lucka od něj odjela a doma nevěděla co má dělat. Byla úplně zoufalá, čekala dítě s někým kdo jí nemiluje. Nikdo jí neporadil, nikoho nezajímalo co se s ní děje jestli vůbec žije. Lucka se dostala na psychické dno a její psychika byla silně narušená.
Dnešek je velmi vyjimečný den...
Tomáš jde v kvádru ke kostelu. Zamíří dovnitř jde k oltáři. Cestou zdraví známé. U oltáře pohlédne do rakve na Lucku. Pohlídne jí tváře, bílé, bez života... Lucka se před týdnem zabila. Napsal jí, že je mezi nimi konec. Ať už se mu neozývá. Lucka se nejdřív strašně rozčílila a pak jako by z ní vyprchal všechen život. Šla, neviděla nic jiného než jeho tvář jak se usmívá.... Šla až k vysokému mostu prošla se po něm tam a zpět. Došla doprostřed dívala se dolů na řeku... Neviděla řeku viděla Tomáše jak říká:Miluju Tě! Rozhodla se jít za ním a skočila dolů z mostu do řeky. Zemřela ona i její dítě, které čekala s Tomášem...

Příběh motorky

28. listopadu 2012 v 22:36 | Antje |  Příběhy
Je krásný slunný den a Káťa se už těší na odpoledne. Její miláček Milan ji přijede ve 2h. vyzvednout. Pojedou se projet na jeho nové motorce... Hodiny odbijí druhou a před barákem stojí Milan s nablýskanou motorkou. Káťa se nemůže dočkat, až se na ni projede, tak bez váhání nasedá za Milana. Za chvíli si to už frčí stokilometrovou rychlostí...
Milan ještě o něco přidá... ,,Zpomal.´´ řekne mu Kačka. ,,Pevně se drž. Vždyť je to zábava!´´,,Není, já se bojím...´´ ,,Tak jo, když mi řekneš, že mě miluješ.´´ ,,Miluju tě, ale už zpomal.´´ ,,Teď mě prosím obejmi, jakoby to bylo naposled...´´ Kačka se k němu přitiskne co nejblíž to jde... ,,Zpomalíš už konečně?!´´ Milan ještě dodá: ,,Můžeš mi sundat helmu a nasadit si jí? Překáží mi...´´
Druhý den v novinách: Motorka narazila do budovy, kvůli selhání brzd. Byli na ní dva lidé, ale jenom jeden přežil....
Pravdou je, že Milan v půlce cesty zjistil, že mu vypověděly brzdy, ale nechtěl aby to jeho přítelkyně věděla. Místo toho chtěl, aby mu řekla, že ho opravdu miluje... naposledy ho obejmula a potom jí dal svou helmu, i když věděl, že to pro něj znamená smrt, jen kvůli tomu, aby ona mohla žít..........

Bílý a černý anděl

28. listopadu 2012 v 22:33 | Antje |  Příběhy
Stojí na okraji propasti. Propasti, do které může spadnout. Propasti, z níž není návratu. Vedle ní stojí dva andělé. Černý a Bílý. Ten bílý anděl, s očima modrýma jak letní nebe, vlasy barvy slunce a úsměvem, jež s sebou nese smíření, jí otvírá svou vřelou náruč a nabízí jí konec utrpení a spokojenost. Láká jí úsměvem do své náruče plné světla. Ona ví, že s ním jí bude dobře, že zapomene a bude šťastná. Dívá se mu do očí a touží po tom být šťastná. Podívá se vedle sebe a vidí tam stát toho Černého anděla. Dívá se na ní smutnýma černýma očima. Havraní vlasy mu poletují ve větru kolem bledého obličeje bez úsměvu. Černá křídla noci jí nahánějí strach. Ten anděl k ní beze slova vztáhne ruku. Jak se má rozhodnout? V očích černého anděla vidí slzy. Slzy, které nikdy neoschnou. Na jeho zápěstí vidí rány, které se nikdy nezhojí. Je bledý a špinavý. To Bílý anděl je krásný a čistý, k němu chce jít. Proč ale cítí, že by měla odejít s tím černým andělem. Čeká jí těžká volba. Cítí bolest v srdci pro toho, kdo jí zradil. Pro člověka, který byl pro ni víc než její život. Dala mu vše i samu sebe. Nenávidí jeho i sama sebe. Cítí, jak moc chce od toho všeho pryč, natáhne ruku k Bílému andělovi. Ohlédne se a vidí, jak Černý anděl pláče a pořád k ní vztahuje ruku. Ta křehká dlaň se třese a doufá, že ji ona uchopí. Nevydrží se koukat na nešťastného anděla a vrhne se mu do náručí. Černá křídla ji zahalí, ona cítí, že ten anděl sdílí její bolest. Pláč jí tak vyčerpal, že usnula.
Otevřela oči a oslepilo jí ostré světlo. Neví, kde je. Vzpomíná si jen na žiletku a bolest v srdci. Na vanu plnou krve a na jeho hlas. Na zápěstí má bílé obvazy a celé její tělo je těžké a bolavé. Nemůže skoro dýchat. Přežila díky černému andělovi.
Dnes stojí u okna a dívá se do noci. To temné nebe jí připomíná andělská křídla. Nebyl to její čas, neměla zemřít a ten anděl to věděl. Ukázal jí, že on udělal tu chybu a odešel. Ona teď ví, kde je její místo. Ví, jaké má poslání."Paní doktorko... Dívka 19 let pokus o sebevraždu." "Hned jsem tam!" Přehodí přes ramena bílý plášť a pospíchá dlouhou nemocniční chodbou. Myslí jen na svou práci a doufá, že si ona dívka vybere černého.

Láska přes internet

28. listopadu 2012 v 22:31 | Antje |  Příběhy
Byla jednou jedna osamela divka. Jednou misto skoly zustala doma a protoze mela internet jen par dnu tak hned sla na chat. Tam se seznamila s par klukama ale moc ji to nebavilo protoze ji zadny nezaujal. Pak si zacala psat s jednim a ten ji velmi zaujal. Zacali si psat a vymenili jsi ICQ. Velmi si rozumeli a vzdycky si meli o cem povidat. Divka zacala citit velkou naklonost. Ale on mel pritelkyni. Tak se divka zacala poohlizet po nekom jinem ale stejne jakmile prisel na icq on tak proste vsechno se zastavilo a on byl pro ni nejdulezitejsi. Casem zacala citit neco velmi zvlastniho. Citila ze je pro ni vic nez jen nejaky kluk co poznala na chatu. Zacala ho mit vazne rada a myslela si ze to bude jen dalsi zkazena laska protoze on jeji city nikdy neobetuje uz jen podle toho co psal o sve pritelkyni ji. Jenze najednou ji ten kluk jednou vecer napsal ze uz nechodi s pritelkyni. A zacali se pomalu sblizovat az se divka do nej zamilovala. Tak moc si prala aby on miloval i ji. Jenze to byl pro ni jen vytouzeny sen. Nevedela co delat kolikrat mela i deprese protoze si myslela ze nepozna uz nikoho kdo by ji mel rad. Nekdy na tom byla fakt spatne jenze se najednou zacalo vyjasnovat na nebi...Zamiloval se do ni... Jeji kamaradky ji rikaly ze to je blbost aby se do nekoho zamilovala a on do ni a jeste ke vsemu se nikdy nevideli. Jenze divka vedela co k nemu citi i kdyz jeji kamaradky rikali ze ho proste nezna a nevi proste co se muze stat. Divka se na ne vykaslala a rekla proste ze ho ma rada a ze ona jim take nekeca do jejich kluku. Nakonec spolu zacali chodit a divka byla stastna jeji sen se splnil. Najednou se blizil den kdy se meli poznat, poprve uvidet. Divka byla uz od rana nervozni a neklidna a nic ji nedokazalo uklidnit. Nastala hodina kdy by mela vyrazit na nadrazi a cekat az prijede jeji milacek. Pred nadrazi se zastavila a nervozne telefonovala s kamaradkou a ta se ji snazila uklidnit. Najednou uslysela vlak jak se blizi. Kdyz vlak zastavil najednou ho uvidela a vsechno bylo pryc jeji nervozita a vubec vsechno jen se citila velmi dobre a uvolnene. Stravili spolu celý víkend a on pak zase odjel domů.

Nasledujici 4 mesici bylo fajn, ale porad mela takovej divnej pocit, neco proste nesedelo.
Premyslela o jedne noci, kdy se jeste nevideli a on ji volal, ze neprijde na icq, ze mel nehodu s autem. Pry to byla jeho vina, ze ho policiste chytili opileho ridit. To bylo asi tyden pred setkanim.
Vsechno ji najednou davalo smysl. Jen se pred ni vytahoval. To co ji psal pres internet. Zadne auto nemel, jen z toho potreboval vycouvat, a prej nejaka nehoda, nic takovyho, ten blb totiz nemel ani ridicsky prukaz.

Nakonec ji jeste obvinil z toho, ze mu neveri. Ze vyzvida od jeho kamaradek. Vsechno proste byla jeji chyba presto, ze ona na nej cekala kazdej den doma na ICQ a on mezitim chlastal v hospode, lhal ji o vsem.

Takhle skončila moje láska přes internet přes 6 lety. Ještě dodneška mi dluží 5 tisíc :)

Poučte se z mého příběhu.... zdravím, Antje

Příběh podle skutečné události 2

28. listopadu 2012 v 22:20 | Antje |  Příběhy
Jednou ráno jsem vstala, byla sobota, normální zimní den. Zataženo a venku mráz. Zapnula jsem počítač. Zapnula internet a dozvěděla se z novinek zprávu o jedné dívce z Ruska:.......................
Dívka řekněme, že se jmenovala Nina. Nina v pátek odpoledne vyrazila ven za kamarádkama. Byla od ostatních holek docela rozdílná. Byla totiž gothic!!!!(I love gothic!!!) Šla po ulici bohužel nechvalné svými obyvateli. Samý delikventi a lidi zločinu. Ke konci ulice zabočila do uzké uličky přes kterou se dostala zkratkou na místo setkání. Ušetřila 15 minut chůze. Když v tom jí do cesty přišli 3 kluci.
Podle jejich vzhledu poznala, že to jsou nacisti(Pojem nemusím vysvětlovat bohužel všichni víme co to je za lidi). Dostala strach ale co. Snad jí neublíží. Jen jak se k nim blížila začali si na ní dovolovat. Ale ona si jejich kecy nenechala líbit a taky jim něco řekla. To jednoho nácka naštvalo a prostě jí jen tak vrazil pěstí přímo do tváře. Zařvala na něj. A to už se do ní pustili všichni. Ukopali a domlátili jí až k smrti. Když byla mrtvá náckům to nestačilo. Jejich kamrlík byl blízko odtáhli ji tam.
Tahle část je mi nechce moc popisovat tak to vezmu krátce: Stáhli jí z kůže, vykostili(z masa odstranili kosti), uvařili a snědli.
Bohužel se tohle stalo bylo to v novinách na konci roku 2008.
Je to hnusný! Ale nechci aby se na tohle zapomenulo. Je to fakt hnusný a nechápu jak to lidi můžou udělat.

Tempest Smith - příběh podle skutečné události

28. listopadu 2012 v 22:17 | Antje |  Příběhy
20. února 2001 mladá dívka jménem Tempest Smithová spáchala sebevraždu v Lincoln Parku ve státě Michigan, USA.
Dívenka seděla sama ve své ložnici jedno chladného rána a dívala se do zrcadla. Krátce před začátkem školy. Udělala rtěnkou obtisk, který zdobí její zrcadlo do dnes. Smutné vzpomínky každým dnem rostly, ustaraná dívka si dala svůj leopardově potistěný šátek kolem krku a oběsila si na svojí patrové posteli.

Příčinou její sebevraždy byl přístup jejích spolužáků ze střední školy, kteří se jí posmívali za to, že je jiná, že vyznává kult wicca neboli se zajímá o okultismus. To je pozdě jeden z mnoha případů náboženských předsudků. Nemusíte být rasisti nebo feministky, za diskriminaci se považuje také názor, že pouze vaše náboženství je to jediné skutečné a vše ostatní jsou nesmysly.
Pět měsíců po sebevraždě, matka Tempest, Denessa, podala žalobu proti škole, ve které uvádí, že oni zavírali oči nad šikanou a že jejich nečinnost mohla odvrátit sebevraždu. Ona také tvrdila, že škola je zaujatý proti vyznavačům Wicca a odkazovala se na případ z roku 1999 , kdy školák Crystal Seifferly nosil pentagram, v tomto případě USA okresní soudce rozhodl, že to je porušením svobody náboženského vyznání.
Nadace názvem Tempest Smith Foundation byla založena v její paměti podporovat náboženskou toleranci.




Příběh podle skutečné události

28. listopadu 2012 v 22:16 | Antje |  Příběhy
Příběh podle skutečné události
Radek, Petr a Sandra................fiktivné jména hlavních postavy
Sandra chodila do třídy s Petrem a Radkem. Nebyla moc oblíbená, né protže by nebyla hezká ale byla mlčenlivá a nikdo se s ní nebavil. Jednou večer se Sandra převlékla ve svém pokoji s roztaženými záclonami. Petr a Radek šli zrovna kolem a uviděli jí. Nejdříve si sundala tričko a pak i podprsenku. A co kluky nenapadlo...okamžitě to vyfotili.
Druhý den přišla Sandra do školy a dozvěděla se o těch fotkách. Okamžitě šla domů ze školy pryč a doma brečela. Proč zrovna ona musí žít? Proč to udělali? Proč to udělali zrovna jí?
Doma zůstala celý týden, myslela že na tu věc zapomene. Jenže opak byl pravdou. O týden později o těch fotkách věděla a viděla je celá škola. Sandra už nevěděla co má dělat.
Přišla domů uplně psychicky vydeptaná. Nechtěla už žít v takovém světě. šla na půdu, vzala si židli přehodila provaz pres trám. Udělala smyčku, dala si jí kolem krku a skočila. Když přišla její maminka zz práce domů, nemohla ji nikde najít. Volala jí a telefon slyšela z půdy, když otevřela dveře, našla tam svojí dceru několik hodin mrtvou.
Závěr:Kluky vyhodili ze školy a to bylo všechno nikdo za její utrpení nezaplalil!!!!!! Jen ona kvůli nějakým pubertálním klukům zaplatila životem...
Pozn. autora:Občas si říkám co to chodí po světě za idioty, že tohle udělají. Už vidim kluky kdybychom to udělaly my holky tak jak o nás hned říkají, jaký jsme svině. Přitom oni jsou jiný....
Tím samozřejmě neodsuzuji jiný kluky....jen vyjimky.....
Napište mi Váš názor do komentíku pls

Astrální upíři

28. listopadu 2012 v 22:15 | Antje |  Paranormální jevy
Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku čímž zamezí rozkladu fyzického těla.
Teorie, která zastává myšlenku astrální konzistence těla upíra, tedy říká, že upír dokázal zamezit rozkladu pohřbeného fyzického těla, a proto mohlo jeho astrální tělo vystupovat z hrobu a bloudit po okolí. Jeho fyzické tělo fakticky nežilo, pouze vegetovalo. V rakvi neležel člověk s tlukoucím srdcem a teplou krví, nýbrž jakýsi zoofyt, ve kterém bezvědomě kolovala krev jako chladná rostlinná šťáva pomalu stoupající vénami k srdci a pak opět zvolna klesající. Arterie upíra se prý podobají cévám rostlin, vedoucím ke kořenům. Nasávají vlhkost z prostředí hrobu a nasycují jí tělo, které pak vyměšuje různé sekrety. Otylost upírů se podobá bujnému vzrůstu rostlin náhodou vyrostlých v hlubinách dolů, které jsou vybledlé, ale přitom široké, tučné a dužnaté. De fakto astrální tělo přebírá dřívější úkol fyzického těla - živit se za účelem zachování života. V souvislosti s touto teorií se nabízí otázka, co vlastně takový upír lidem vysával - krev či pouze energii? Vzhledem k tomu, že astrální tělo je nehmotné, tak odpověď musí znít, že energii.V moderní psychotronice se běžně hovoří o jevu zvaném energetické upírství. Každý člověk má svou životní energii, která mu dodává síly. Každý má také schopnost dodávat či odnímat energii jiným. Většinou se tak děje nevědomky, a tak se stává, že někteří lidé mimovolně svou energii rozdávají a jiní ji zase "kradou". Tito lidé si pak zaslouží označení "energetičtí upíři". Takovíto lidé odnímají energii druhým a přivlastňují si ji. Osobám, které jsou těmito energetickými upíry trvale vampyrizovány, pak vlastně nezbyde nic jiného, než se také stát upíry, aby si mohli chybějící a k životu potřebnou energii doplnit. Zde se tedy dění naprosto shoduje s lidovou pověstí - kdo je vysáván upírem, za čas se jím sám stane. Faktem je, že někteří lidé naopak ovládli schopnost dodávat energii druhým a stali se z nich tak lidoví léčitelé.
Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná. Známý anglický fyzik prof.Wiliams Crokes se rozhodl jev materializace zkoumat a došel k velice zajímavým závěrům. Tři roky prováděl pokusy s patnáctiletou dívkou Florencií Cookovou, která měla silné mediální schopnosti. Při pokusech vždy upadla do hlubokého transu a vedle ní se zhmotnila zdánlivě zcela živá a skutečná postava. Florencie musela být při pokusech chráněna před světlem, protože - jak Crookes zjistil - denní světlo působilo na materializovanou postavu rozkladně. Pokusy proto zpočátku prováděl při světle petrolejové lampy, která na materializaci působila nejméně rušivě, později však zjistil, že nejdokonalejší je světlo fosforeskující. Sestrojil si tedy speciální fosforovou lampu, při které mohl velice dobře materializační jevy pozorovat. Crookesův spolupracovník, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializované postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdíl od teplé a suché ruky média. Po ukončení materializace si postava stoupla ke zdi, rozpažila ruce a v této poloze se rozplynula jako pára. Někdy však byla dematerializace náhlá a postava zmizela okamžitě. To bylo obyčejně tenkrát, kdy médiu hrozilo nebezpečí náhlého probuzení z hlubokého transu. Všechno nasvědčovalo tomu, že postava čerpá energii pro svou materializaci z těla média. Pokud nestačila, čerpala ji z těl ostatních přítomných, aniž by o tom věděli. Svědčila o tom jistá oslabenost a únava, která se po ukončení seance některých účastníků zmocnila. Energie pro materializaci se dá ale také získat z dýmu určitých kuřidel nebo z krve.
Takže tedy podle názoru některých spiritistů není upír, vycházející z hrobu a sající krev, nic jiného, než zhmotnělé astrální tělo zemřelého. Je v tak úzkém spojení s mrtvolou, že ji může postupným odhmotněním a opětovným zhmotněním dodávat krev, aby ji uchovalo před hnilobou. V hrobech upírů bývají malé otvory podobné myším děrám, kterými by astrální tělo v podobě ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vně hrobu materializovalo, čímž by získalo lidskou podobu. Pokud by se upír zhmotnil jen částečně, vysvětlovalo by to, jaktože pro něj nejsou překážkou zavřené dveře, proč nevrhá stín ani se neodráží v zrcadle. Hypotéza operující s materializací dokonce vysvětluje i další aspekt legend o upírech - totiž to, že upír vychází z hrobu jen v noci, protože denní světlo by ho zahubilo. Jak bylo výše řečeno, denní světlo má na materializované tělo rozkladný vliv.

Mýty a legendy o upírech

28. listopadu 2012 v 22:04 | Antje |  Paranormální jevy

Mýty a legendy
Na začátku všeho byl patrně strach. Strach z mrtvých a jejich návratu. Strach z neobvyklých úmrtí. Strach z neobvyklých živých.
Vampyrismus, tedy strach z upírů, se objevuje mezi lidskými kulturami s pohřbem intaktních těl, jiné kultury, s žárovými pohřby tyto mýty většinou nemají... Lidé pak měli strach, že se ti, kteří zemřeli za podezřelých okolností, mohou vrátit na svět jako nemrtví a škodit živým. Těla zdánlivých upírů pak byla různě zohavována: ukroucená či odseknutá hlava je uložena v jiné části hrobu, odseknuty bývají také končetiny, případně jsou svázány či spoutány. Ústa vampýra jsou ucpána kamenem či kusem kovu, v hrudním koši jsou pak zbytky po vražených kolících. Nezřídka jsou těla posypána květy česneku či mákem a zasypána kameny nebo trnitými větvemi. Hroby a těla byla takto v drtivé většině případů upravena až po prvním pohřbení a následné exhumaci. Další zvláštností je, že až na ojedinělé případy, šlo o těla mužská.
Kdo tedy byli ti upíři? Dle lidmi tradovaných legend, upír je bytost, která má, v různém podání, více či méně stejné vlastnosti. Je zlou, nemrtvou bytostí, má husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Po půlnoci či za úplňku saje krev, nemá stínu a neodráží se v zrcadle. Vládne zlému počasí, umí přivolat bouři, krupobití či větrnou smršť. Umí se také přeměňovat, ve vlka či v netopýra. Pohybuje se výhradně v noci, má strach ze světla, denní světlo jej zabíjí a ve dne je bezmocný a přebývá v kryptách nebo rakvích.
Bezmocnosti v denní době se dá využít k jeho likvidaci, neboť žádná ochrana proti němu není tak jistá, jako jeho odstranění. Je-li nalezen hrob upíra, a to podle hlasitého mlaskáni, nerozloženého těla v hrobě či jiných indicií, nejlépe je upírovi probít srdce kolíkem z hlohu, trnky, osiky či dubu a useknout mu hlavu. Nejjistějším způsobem je však jeho tělo spálit.
Legendy znají několik podob upíra, někde dokonce splývá představa upíra a vlkodlaka. Lidské slovo upír či vampýr, prý přišlo s lidmi z jejich světa a znamenalo démona, který se vsaje, vkousne nebo démona, který uniká z hrobu. Co se týče slova vlkodlak, werwolf či lykantrop, jde prý též o lidská slova, znamenající toho, kdo má kůži vlka či člověkovlka.
Kdo však byl těmi upíry, dokud lidská rasa nepoznala naši rasu? Tělesně či duševně postižení lidé? Či lidé vůbec zvláštní, např. čarodějové? Nebo to byli normální lidé, oběti nějaké choroby? Lidské záznamy, získané vyššími upíry při vizionářských cestách Sférami popisují zhruba toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného A. P. stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného A. P. asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk J., že jeho snacha S. před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem M., zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci.
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem S., dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to artérie i vény, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem M., asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem M., pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem J., jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem R., pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem R., pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.)
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka S., zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka M., zemřelého před šesti nedělemi.
13. S., dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Jde o autentické dokumenty z předindustriální éry lidstva.

Většina lidských legend o vampyrismu tedy mluví o epidemiích, rychlých a zdánlivě nezapříčiněných úmrtích, nikoliv o ojedinělých osobách. Co mohlo být příčinou? V souvislosti s hledáním možných chorob, jež by byly podkladem pro uvedený jev, byly vyslovovány nejrůznější domněnky. Některé vyslovované argumenty jsou kuriózní až absurdní. Vcelku instruktivní dobový záznam případu vampyrismu je onen výše uvedený. Došlo tam k záhadné epidemii úmrtí. Lidé, zemřelí na tuto epidemii, v hrobě nehnili, přestože lidé zemřelí z jiné příčiny a současně či později pohřbení na tomtéž hřbitově vykazovali jasné známky rozkladu. Mrtví měli zachovány vnitřní orgány, ty se zpravidla při dekompozici mrtvého těla kazí nejdříve, a tekutou červenou krev v cévách i tělních dutinách.
Někteří autoři zpochybňují citované svědectví vojenských ranhojičů mj. proto, že nalezli krev v tepnách. Ta bývá většinou během agónie vypuzena křečovitým stahem jejich stěn vypuzena do žilního systému. Nemohlo však jít o purpuru, uvedený stav totiž bývá spuštěn bakteriální infekcí, která bez moderních antibiotik vede k rychlé smrti a rychlému posmrtnému rozkladu. Některé dobové popisy uvádějí mrtvolný rozklad končetin ještě žijících pacientů. Proto je krajně nepravděpodobné, že by těla lidí, zemřelých z této příčiny, byla nalézána v hrobě nedotčená. V takovémto případě lze naopak předpokládat prudký bakteriální rozklad.
Je tu ale jiná možnost, objevená teprve nedávnoi na Novém Světě. Jedovaté produkty hub a plísní, tzv. mykotoxiny trichotheceny (rod Fusarium), popř. v kombinaci s ochratoxinem a některými dalšími mykotoxiny a jejich projevy v organizmu člověka však uvedenému obrazu naprosto vyhovují. Došlo by k úmrtí za příznaků purpury, krev by zůstala nedotčena a mrtvolný rozklad by tyto mykotoxiny přinejmenším zbrzdily.
Uvedené argumenty svědčí pro to, že za představami o vampyrismu se skrývá konkrétní zkušenost s podobnými otravami potravou. Houby, a tedy i mykotoxiny trichotheceny, se objevují v plesnivém obilí. Minimálně 5 % obilí je v nepříznivých letech zasaženo těmito houbami a plísněmi, takže lidé i dobytek, krmíce se jím bezelstně, umírali za podivných okolností. Mykotoxiny pracují s časovou prodlevou, takže lidé zdánlivě zdraví jsou najednou bledí, mají halucinace, nejčastěji je navštěvují a trápí mrtví, mají bolesti, jsou apatičtí, krvácí z mnoha malých ranek a mají krví podlité oči. Jejich těla po pohřbu v hrobě se jenom nadouvají, ale netlejí, krev je stále tekutá. Není proto divu, že lidé na tento jev reagovali, jak reagovali.
Stařičké lidské mýty a nové zkutečnosti Nového Světa způsobily prolnutí vampýrských mýtů s realitou upírů. Lidé, zahleděni sami do sebe a do svých kratičkých životů a pokroucených legend, zaměňují své nemocné za příslušníky našeho rodu a své fabulace za realitu.