Kapitola 1 Kouzelná kniha

13. prosince 2012 v 21:40 | Antje |  Kouzelná kniha

Začátek


Bylo pondělí odpoledne v Houstonu a Millie hledala v novinách nový byt v Rockportu. Našla tam jeden starší dům, je v podnájmu a budou v něm bydlet maximálně 4 lidi. Millie si pomyslela, že vždycky chtěla bydlet v domě s přáteli. Mohla by to být zábava. Vždyť jí je teprve 23. Otázka byla, jaké budou její spolubydlící. Nervozně si prohrábla černé vlasy. Zavolala na číslo a paní na druhé straně jí oznámila, že volá právě včas, zbylo poslední volné místo. Za týden se sbalila a odjela do nového města. Když jí taxík zastavil před domem, byla ohromena. Starý dům z gotické doby na ní zazářil svou tajemností. Měl dvě patra, s krásnými okny, okenní rámy byly černé a parapety klasicky červené.


Vzala zavazadla a zazvonila, otevřela jí mladá blonďatá slečna:" Ahoj, já jsem Adriana. Ty si Tea?"
Millie: "Ne, já jsem Millie. Jsem z Houstonu."
Adriana:" Aha, tak pojď dál, zatím si tu první, doufám, že nemáš nic proti večírkům, protože čtyři holky ve velkém domě, to budou mejdany! Pocházím ze Španělska."
Millie se usmála a odpověděla: "Ze Španělska jo? Copak budeš dělat tady?"
Adriana:"Ale když mi bylo 16, zamilovala jsem se do jednoho kluka, odešla jsem z domova a žila jsem s ním, ale ten šmejd se na mě pak vykašlal, takže jsem odjela do Ameriky zkusit štěstí a tak."
Millie:" Tak to si měla zajímavý život, mě máma umřela před měsícem a já nemohla už zůstat v tom městě, potřebuju nové prostředí, nový lidi a proto jsem tady. Já teď zábavu potřebuju, abych na to nemyslela. Je mi 23 a to je už čas dospět."
Adriana se usmála:" My dvě si budem rozumět. Takže tady ti dávám klíče a podepiš mi tady, žes je dostala."

Millie vzala klíče a podepsala papír. V tu chvíli zazvonil někdo.
Adrina šla otevřít:" Ty budeš Tea!"
Mile působicí zrzka se usmála: Ahoj, jo jsem Tea!
Adriana:"Pojď dál. Odkud jsi?"
Tea nadšeně:"Jsem z České republiky. Studovala jsem tam střední školu ale vysokou jsem vždycky chtěla studovat v USA. Sice jsem až teď na to našetřila. Ale užívám si to! Těším se na naše spolubydlení."
"Páni, ty si ale nadšená!"-řekla Adriana rozmrzele.
Millie si prohlížela velký obývák a když v tom opět někdo zazvonil.
Adriana zrovna vyřizovala klíče s Táňou, tak požádala Millie, aby otevřela.
Millie: "Ahoj, já jsem Millie. Pojď dál."
,, Ahoj já jsem Ella. Těší mě."
Millie: "Běž támhle, tam dostaneš klíče."
Ella si vzala klíče a Adriana už z ní začala vyzvídat.
A:" Nechceš nám o sobě něco říct??"
E: "Tak je mi 23, bydlela jsem kousek odsud v San Pedru, chtělo to změnu."

Adriana: Fajn.Tak bych to dneska viděla na uvítací mejdan.
Každá si vybrala svůj pokoj a celý zbytek odpoledne vybalovaly věci. K večeru se sešly v obýváku u sklenky vína.
T: "Co plánujete tady v Rockportu? Já jsem se přihlásila na univerzitu, snad budu mít štěstí."
M: "Já bych si chtěla najít nějakou malou restauraci a pronajmout si jí. Moje mama mi vždycky o tom vyprávěla příběhy, jak až budu dospělá, povedem svojí restauraci."
E:"Já bych ti v té restauraci mohla píchnout. Sice nemám tu nějak v úmyslu hodně pracovat ale brigáda by se mi hodila. Jako servírka třeba večeře."
M: "To by bylo fajn."
A: "Já jsem tu, abych se stala herečkou!"
T: "Nekecej!"
A: "Ale fakt! Ve Španělsku jsem točila pár filmů."
E: "Jo a jaký? Takový ty pro dospělý?"
Holky se začaly trochu posmívat.
A: "Ne, takový ne! Byla jsem jen komparzistka, ale chci mít hlavní roli. Proto to zkouším tady v Americe."
T: "Hele kam vedou támhlety dveře?"
A: "Myslím, že ta ženská, který ten dům patří, říkala, že je tam sklep. Prej tam nic není."
M: "Já bych se šla kouknout, určitě tam bude něco starýho, co pochází třeba z minulého století z tohodle baráku."

Holky nadšeně běžely ke dveřím a sešly schody dolů do sklepa. Porozhlídly se, co tam najdou.
Ella si vybrala starou truhlu, moc lehce otevřít nešla ale když zabrala, víko povolilo a ona uviděla velkou starou knihu obalenou v prachu.
E: "Holky našla jsem nějakou knihu."
M: "Co je to za knihu?"
E: "Nevím, je hrozně zaprášená a taky není moc dobré světlo. Pojďte nahoru."
Millie skočila do kuchyně pro kapesník, otřela knihu a na přední straně se rozzářil zlatý nápis: Kniha kouzel
A: "Páni, našly jsme dětstkou knížku."
T: "Ale prosím tě, otevři to, něco zkusíme, jako malá jsem furt vyvolávala duchy, tohle by mohla bejt sranda, kord v domě, který neznáme ani jeho minulost."
M: "Jasně, hned první den si tu vyvoláme ducha, abychom se nenudily."
T: "Ale holky, nechte toho. Šup Ello otevři to."

Ella otevřela knížku a hned na první straně byl znak pentagram, na druhé zase tři spojené kruhy a na třetí straně první kouzlo.
M: "Přečti to špatně tam vidím."
E:" Je tu kouzlo na získání schopností, jéé mohli bysme ho vyzkoušet, je tady napsáno ať si sednem do kruhu spojíme ruce a vyslovíme následující kouzlo."
M:" Fajn, dlouho jsem takovou kravinku nedělala, jdem do toho."
Holky si sedly na zem do kruhu spojily ruce knihu daly doprostřed a přečetly následující zaklínadlo:

Slyšte slova čarodějnic,
tajemství skrytá v temnotě noci,
tmou vede cesta našeho osudu,
až ke světlu.
Kde leží mé dlaně,
kouzlo se stane.

Vyslovily ho třikrát ale vůbec nic nestalo.

T: "Ach jo myslela jsem, že alespoň budou nějaký hvězdičky, nebo studenější vzduch cokoliv."
M: "Co bys čekala? Vždyť magie není skutečná, i když jsem se setkala s tolika lidma, co tvrdili něco jinýho. Ale dokázat to neumějí."
A:" Stejně to byla blbost."
E: "Nemyslím si, cítíte se některá jinak??"
T: "Já ani ne."
M: "Mě je trochu víc horko než bylo předtím."
A: "Mě teda nic není."
E: "Mě je taky horko."
Ještě hodinu nad tím debatovaly a šly spát.
Ovšem neměly pravdu, že se nic nestalo. Kolem půlnoci začala kniha zářit jako hvězda, levitovala chvíli ve vzduchu a pak spadla opět na stůl, kde ležela.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama