Deprese - Kamarádka na baterky

8. března 2013 v 16:40 | Antje |  Moje příběhy
Napíšu vám tady teď příběh a moc ráda bych chtěla říct, že to není podle skutečné události ale bohužel je a bohužel se to stalo zrovna mě...


Kamarádka na baterky




Stalo se to asi před 10 lety, když já Antje jsem se skamarádila s holkou jménem Vanessa od nás ze třídy. Obou nám bylo 10 let a bydlely jsme nedaleko od sebe. Chodily jsme spolu do třídy už od první ale nikdy jsme se moc nebavily. Padly jsme si do oka a začaly jsme spolu chodit ven. Jak roky plynuly naše kamarádství bylo čím dál víc pevnější. Zkoušely jsme spolu pro nás takové ty věci dospělákůSmějící se první cigareta, první párty s alkoholem. Všechno jsme zažily spolu, ve 14 jsme se obě zamilovaly do kluků z jedné skupiny, zase jsme měly další společnou věc. A s ostatními kamarádkami jsme vytvořily kapelu a chodily hrát do mojí garáže. Samozřejmě, že nás to brzy přešlo a čím jsme byly starší, tak jsme v garáži začaly pořádat párty.

Pak přišla střední škola a obě jsme se moc snažily jít na stejnou školu. Nejdříve jsme se přihlásily na logistickou ale ani jednu tam nevzaly. Tak jsme zkusily obchodníka, braly 30 lidí a Vanessa byla 32 a já byla 33. Nakonec jsme se musely rozdělit. Což samozřejmě nebylo tak hrozné ale chtěly jsme prostě být spolu.

Po 3 letech Vanessa dokončila střední školu, zatímco mě zbývali ještě 2 roky. Ona začala chodit do práce ale pořád jsme se vídali každý den. Jen vyjimečně se stalo, že jsme se neviděly.

Už nám bylo 19 a zájmy a věci ohledně nás se neměnily, měly jsme pořád stejné koníčky, stejné přátelé.

Jednou jsme jely spolu na koncert do Prahy. Přijely jsme a vydaly se hned na místo konání. Koncert končil v 1 ráno a autobus nám jel až půl 7, tak jsme se rozhodly, že si uděláme velkou párty po pražských klubech. Bohužel na mě vždycky působil alkohol velmi destruktivně. Ale tento večer nikdy "nezapomenu". Ptáte se proč jsme ho dala do uvozovek??? Protože od 3 hodin od rána si pamatuju pouze útržky situací, které nastaly. Vím, že v 6 hodin ráno nás nějaký kluk odvezl na florenc autem a já napůl spící a napůl totálně opilá jsem ani nevěděla, kde jsem. Ten kluk nás přemlouval, ať zůstanem, že nás odveze domů autem. Vanessa jako méně opilá, a schopná racionálně přemýšlet, řekla, že samozřejmě ne, že pojede domů autobusem. A já totálně mimo nevědíc vůbec nic a napůl v říši snů jsem zamumlala, že domů chci jet autem.

Ona jako ta střízlivější a s tím, že ví jaká jsem, že asi teď moc nevnímám a neuvědomuji si tu skutečnost, měla rozhodnout za nás obě. Bohužel se sebrala a šla na autobus sama a mě nechala s tím cizím klukem v autě.

Samozřejmě, že jsem nakonec usnula v tom autě a probrala jsem v 10 ráno, asi ve chvíli kdy ona přijela do našeho rodného města. Neměla jsem peníze na jízdenku zpět, protože tamta byla objednana a ta mi propadla, byla jsem v místech Prahy, kde jsem to vůbec neznala a musela jsem se dostat na florenc. Volala jsem mamince, ta mi zamluvila novou jízdenku a já jsem šla pěšky na Florenc, tam jsem čekala ještě 3 hodiny než mi jel autobus. A jediné co Vanessu zajímalo, nebylo bohužel jestli jsem v pořádku dojela ale zda jsem někde neztratila její foťák, který jsem měla u sebe v tašce. Dojela jsem domů tedy v 7 večer, 12 hodin po tom, co jsem měla odjíždět a ona na mě byla naštvaná. Proč? Protože jsem nešla s ní na autobus a ona uklouzla po ledovém chodníku a narazila si záda.

(Poznámka: Jak byste se zachovaly vy v této situaci? Napiš do komentářů! Moje reakce by byla: I kdybych jí měla vytáhnout za vlasy z auta, tak bych jí vytáhla a určitě bych jí nenechala bez peněz s cizím klukem v cizím městě)

Bohužel i přesto jsem vinu nedávala jí ale sobě, že jsem tolik pila. A omluvila jsem jí, protože naše přátelství bylo pro mě, v tu dobu, to nejdůležitější. Dívám-li se na to zpětně, o 2 roky později, dospělejší a trochu jinde - byla jsem hloupá.
Asi to není dobrá kamarádka, když se takhle zachovala.

Ještě ten samý rok o 6 měsíců později jsem se rozhodla odstěhovat se svým přítelem do Prahy, za lepší prácí a možnostmi. Vanessa nebyla nějak proti ale pořád mluvila o tom, jak jí budu chybět.

Já jsem z malé holky žijící s maminkou, přešla do stádia bydlení se svým přítelem a vlastní domácností ve 20 letech. Vanessu jsem vídala tak jednou za 2 měsíce, vždycky jsem přijela na týden domů a každý den jsme se viděly, abychom dohnaly ten čas.
V Praze jsem žila 10 měsíců a přišla nabídka práce pro mého přítele do Londýna. Oba jsme nad tím hodně přemýšleli a nakonec jsme se rozhodli, že tam pojedem. Taková nabídka se prostě neodmítá.
Jenže cestování z Londýna domů je mnohem dražší než z Prahy a bohužel sama jsem si myslela, že budu moct jet domů dřív ale jsem tady už půl roku a bohužel jsem se domů ještě nedostala a teprve teď jsem si našla práci. Což se s mojí angličtinou docela divím, ale chci si jí vylepšit, proto jsem sem chtěla jet já.

Můj příběh o mojí kamarádce končí tento týden:

Jednu věc jsem v článku vynechala a to tu, že Vanessa se pohádala s její sestrou a já přes internet jsem jí domluvila a pomohla. Takže se obě ještě před mým odjezdem do Londýna usmířily. Kdybych věděla, že to otočí proti mě, tak se na to vyprdnu.

03/03/2013
Píšu Vanessu, že mi chybí, až bude na internetu, ať se mi ozve, zprávu přečetla a nic. Píšu si s její sestrou a ta se ke mě chová celkem dobře a radila mi.
Druhý den jí píšu znova, a dostala se mi i odpověď. Je na mě naštvaná, že jsem jí slíbila, že přijedu a nepřijela jsem. Pak z ní vypadlo, že jsem se v Praze změnila, že jsem jiná. Nakonec jsem se dozvěděla, že se s její sestrou na můj účet docela baví. Vanessa jí řekla všechno, co jsem já psala. Prostě mě obě zradily. Obě se tvářily jako kamarádky přitom se jen bavily nad mými problémy. Ano,přiznávám, že jsem se změnila. Protože narozdíl od ní jsem dospěla a žila život zavislý sama na sobě, kdežto ona žila u maminky a viděla věci pořád stejně jako v pubertě, kdežto já řešila, kde seženu peníze na chleba např.

Pravá kamarádka vám vždycky řekne, co je špatně a nevysmívá se vám za zády, když nemůžete udělá to za vás. Když potřebujete pomoct, pomůže, když se chce pochlubit, vyslechne a pochválí.

Poučte se prosím z mého příběhu a dobře si vybírejte přátele, protože přítel, který není ochotný udělat tu stejnou věc pro vás, kterou vy byste udělali pro něj - není přítel.


Otázky a řešení k příběhu:
Proč mě nechala v Praze?
Proč se kvůli tomu, že jsem nepřijela, se mnou pohádala?

Řešení je prosté, ve všem je závist.
V Praze mě nechala pouze z důvodů závisti, protože celý večer mě obletovali kluci a na ní se nikdo ani nekoukl. Ten kluk v tom autě chtěl hlavně mě a jí ne. Prostá závist

Není to kvůli tomu, že jsem nepřijela ale opět pouhá závist, už jenom v Praze, jak tvrdila, že jsem se změnila, trhla jsem se od mámy a žila svůj život a pak příležitost jet do Anglie,zatímco ona trčí v malý městě o 15 000 obyvatel. Blbá práce a všechno zatímco já žiju (podle ní) divokým londýnským životem....Což pravda samozřejmě vůbec není, nejdivočejší co jsem zde zažila, byla párty u kamarádů na bytě, kterou jsem 1000x zažila i v ČR a ničím jiným kromě jazyku se nelišila....

Doufám, že si vezmete nějaké poučení, protože já jsem ho získala asi tou nejkrutější cestou.......


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl(a) jsem tu!!!

ANO!

Komentáře

1 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 9. března 2013 v 10:57 | Reagovat

Je mi tě líto, ale pěkný příběh.

2 Antje Antje | Web | 9. března 2013 v 12:09 | Reagovat

[1]: díky... mě to taky mrzí,ale co nadělám, lidi jsou takový, lepší poznat dřív než kdyby bylo příliš pozdě

3 loveadog loveadog | Web | 10. března 2013 v 17:57 | Reagovat

necheš být affs? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama